Hi-tech – fascinující směr 70. let
Styl hi-tech vznikl v architektuře 70. let jako radikální směr, který navázal na brutalismus, ale přinesl lehkost, sofistikovanost a důraz na technologii. Architekti jako Richard Rogers, Renzo Piano nebo Norman Foster navrhli budovy, které měly zdůrazněné konstrukční elementy, nebo se vně budovy na odiv dostaly prvky, které bývají jindy schovány v útrobách - jako potrubí nebo kabeláže (Centre Pompidou, Sainsbury Centre for Visual Arts). Samotná konstrukce se tak stala hlavním estetickým prvkem.
Materiály, které hi-tech definují, byly do 70. let spíše doménou průmyslu: kartáčovaný hliník, leštěný chrom, ocel, sklo. V interiérech i produktech působí tyto materiály čistě, pro někoho možná až stroze, ale přesto velmi kultivovaně.
Zásadní princip, který tento styl definuje je, že forma následuje funkci. Tvar není určen vzhledem, ale účelem – a právě tím si získává své obdivovatele.
Skandinávská interpretace
V severském kontextu dostává hi-tech nový rozměr. Zatímco klasický hi-tech může působit neosobně, skandinávské značky si z něj berou to nejlepší: přiznané technické řešení, funkčnost a přesnost, které kombinují se smyslem pro detail a uživatelským komfortem. Tato poloha designu mluví přesně a věcně, jako architektův technický výkres, a přesto v sobě nese jemnost, která z něj dělá víc než jen strohé technické řešení.
Prolínání hi-tech a surové maskulinity
V našem inspiračním výběru jsme zkombinovali technicky, až chirurgicky přesný hi-tech styl s nábytkovými kusy, které lze označit za surové, maskulinní a místy až brutalistní. Tyto dvě polohy vytváří perfektní kontrast a náš výběr jsme tak nazvali příznačně Hi-tech & Masculinity.